Bio – nebio
Něco málo z autobiografie….
Z útulného a bezproblémového matčina lůně jsem se nějak prodrala na začátku posledního desetiletí dvacátého století. Jako umíněné a věčně uražené dítě jsem prožila relativně příjemné dětství na vesnici v domečku s celou rodinou, včetně prarodičů a se spoustou zvířat. Vystřídala jsem pár školek a úspěšně vyšla i základní školu. Nějakou dobu jsem si pobyla na Střední umělecko-průmyslové škole Oděvní v Místku a následující vychytané čtyři roky strávila na Střední umělecké škole v Ostravě, kde jsem se zaměřila na obor Užitá fotografie a média. Na této škole jsem se naučila nejen spoustu užitečných záležitostí ohledně fotografování, ale také jsem si odnesla mnoho důležitého do svého soukromého života. Moje snaha, tedy…upřímně…náhoda, jít ve studiu dále pokračovala prvním ročníkem na České zemědělské univerzitě v oboru Chov koní v Praze. A tam veškeré mé oficiální studium také skončilo. Dala jsem přednost tomu, co je mi příjemnější (hlavně efektivnější) a to Škola Života. Koncem roku 2012 jsem si založila živnost v oboru Fotografické služby a dala se na vytrvalostní éru podnikatelskou, na které tak nějak vytrvávám dodnes.
Nejen díky škole se fotografování stalo přirozenou součástí mého života. Bohužel nemám moc času se v mé zálibě seberealizovat, jelikož dávám přednost zákazníkům a vždy se jim snažím vyhovět, jak jen je to možné. Když se však najde chvilka pro mne samotnou, užívám si fotografování koní, psů, sociálního dokumentu, neobvyklých míst a drobností prostě jen tak kolem sebe. Mimo to svůj bezdětný čas zaplňuji jezdectvím, kterému se věnuji kolem 20-ti let. V pozdější době, v roce 2017, jsem si splnila svůj sen a pořídila si vlastního koníka, kterého si od útlého věku piplám dle svého nejlepšího uvážení. Ráda tvořím různé ruční práce jako např. „ze starého nové“ a jednou bych chtěla opravdu zažít pocit nudy a zajetých kolejí. Nějakou dobu jsem se bavila jako redaktorka webového magazínu o tuzemské hudbě Czech Blade. V polovině roku 2014 jsem se aktivně přichomýtla na dalších 7 let k mladé rockové kapele, která se stala mou druhou rodinou, a která mi taktéž dala do života mnoho zkušeností. Této partii byla uspořádána výstava koncertních fotografií, přičemž na vernisáži byly všechny obrázky řádně pokřtěny. Mimo porozumění, jak hudební scéna funguje, jsem chtěla trochu více. Zkusit pochopit také hudbu samotnou a tak jsem si rovnou vybrala ten nejtěžší nástroj. Zpěvu jsem se pod odborným dohledem věnovala asi 3 roky. Kromě vtipálka koníka, nabitého arabskou krví, mi život doplňují dva úžasní hafani. Borderák (zažraný do veškerých stínů světa) s obrovským nadáním pro canicross a dobrman (zažraný do mě) s velkým potenciálem pro výcvik poslušnosti. Díky těmto chlupáčům jsem se znovu začala aktivně zajímat o kynologii, sport a horskou turistiku. Objevování hor po boku čtyřtlapkových nadšenců mě tak nadchlo, že se to stalo přirozenou součástí mého života natolik, že jsem v roce 2022 oficiálně založila firmu na Individuální procházky a výlety se psy s názvem Doggieland, s.r.o. . Mimo tuto firmičku se průběžně věnuji také zájmového spolku Shiraland z.s., který se zabývá agroturistikou, přírodou a relaxací. Seberealizace a osobní rozvoj mi není cizí a to ani v oblasti psychologie a psychadelik, včetně práce s nimi, jejichž oblast jsem začala prozkoumávat v roce 2021.
Do budoucna plánuji výstavu sociálního dokumentu z podhoubí hudebního života. Předpokladem pro tuto akci, která bude mít jistě neobvyklou vernisáž, je rok ve kterém uběhne dostatečně dlouhá doba, aby snímky mohly být zveřejněny a to bez rizika, abych práskla kdo komu dělal milenku, kdo bere jaké zlepšováky, které z vás dělají hrdiny, kdo si za co vezme kolik chechtáků a všechny ty ostatní věci, o kterých se taktně nemluví, přestože jsou na denním pořádku. Sice musím počkat na promlčecí dobu, ale věřím, že soubor bude i tak plný emocí. A to přece dobrou fotografií dělá – emoce života. No… to jsem si tak říkávala dříve. Dnes, v roce 2023, bych doplnila, že vzhledem k tomu, jak široké je mé životní pole působnosti, řekla bych, že zmíněné téma bude nakonec jen částí jednoho velkého různorodého souboru, stejně tak jak jen může vývojová linka sama o sobě být. Jedno velké barevné spektrum tvořící jeden celek – mne, mou myšlenku, mou představivost, mé oko a můj prst na spoušti fotoaparátu. Až budu velká, chtěla bych si pořídit domeček na samotě a z ložnice koukat na své spokojeně se pasoucí koně. Udělat si dobrý černý čaj k snídani oslazeným vlastním medem, k obědu posbírat dary ze zahrádky, odpoledne strávit s dětmi a psy v přírodě a večer si k večeři dát se svým manželem láhev dobrého vína u ohně. Až budu stará a budu se na terase houpat v bačkorách a v proutěném křesle, napíši knihu o mém pestrobarevném životě. Ač jsem celý život nečtenář, který kouká jen po obrázcích…